15.11.2010 | Keilew | | Fantosárium | Žádné komentáře | 

Vendelín: Vzpomínky na raný školní věk

V dobách, kdy šikana ještě neexistovala, jen cikáni, co potřetí propadli do druhé třídy, řezali podstatně méně vyvinuté a ochlupené spolužáky jak žito a cpali je co přestávku do hajzlů, jsem i já navštěvoval první stupeň základní školy. Na zdech visely obrázky svazáků při plnění závazků brigády socialistické práce, fešné soudružky s neoholeným podpažím i knírkem, momentky ze socialistického zemědělství, kde se vpravo selo a vlevo už sklízelo, což málokdo byl schopen vůbec pochopit stejně jako všudypřítomný slogan, že dnes se máme líp než zítra, no a na čestném místě pod stropem se v průvanu houpal soudruh Husák.

On se teda neměl houpat, on měl jen viset, což si asi mysleli všichni soudruzi ve sboru, ale školník byl starej lajdák a prý i reakcionář a když mu soudruh ředitel řekl, že se nám tam soudruh Husák houpe, ať a tím něco udělá, školník jen odsekl, že by za ním lez jen kdyby potřeboval dorazit. Asi myslel hřebíček do zdi, což dle mého skromného názoru skutečně potřeba bylo…

Školník byl vůbec takový záhadný soudruh. O svátcích oslavujících naše socialistické hrdiny a výdobytky měl za úkol vyvěsit československou a sovětskou vlajku. Z nikdy neobjasněných příčin jsme měli, snad jako jediní v našem socialistickém světě, na sovětské vlajce vedle srpu a kladiva i třetí útvar – neurčitý hnědý flek. Nikdo neví, kde se tam vzal, soudružka Máčalová se se slzami v očích dušovala, že vlajku poctivě vyprala a stejně… Byla to záhada, kterou jsme si dali jako pionýrský závazek objasnit. Bohužel jsme nezjistili nic podezřelého, jen školník chodil před každým vyvěšením s vlajkou na záchodky a vždy vycházel s velmi blaženým výrazem ve tváři. Předpokládali jsme, že chodí vlajku pro jistotu překontrolovat a případné nedostatky ještě jednou přeprat. Nakonec jsme usoudili, že nám vlajku úmyslně ničí imperialističtí ptáci, kteří létají naprosto bezostyšně na zimu do buržoazních krajin a pak nám kálej na naše vlajky natrávené buržoazní bobule.

V den československo-sovětského přátelství jsme měli každoročně za úkol přinést co možná nejcharakterističtější dílo reprezentující vztah nás a našich bratrů z velké sovětské země. Spolužáci přinášeli repliky sovětských samopalů, fotografie svých dědů z let osvobození, já přinesl model tanku č.23 a Dežo vši. Díky tomu přišlo půl třídy o vlasy a druhá půlka nepřišla vůbec, protože se přiotrávila podpultovým přípravkem Difusil H. Dežo vyfasoval trojku z chování za urážku socialistických myšlenek, což se záhy ukázalo být jako velmi netaktické, protože Dežo se revanžoval žloutenkou typu A.

Když přestaly všem spolužákům svítit očička žlutí a Rýdl zaseklý dva dny v hajzlu si vynutil školníkovu demontáž kladivem a dvojku z chování, přičemž ale všichni víme, že jen debil by lez do hajzlu dobrovolně, přišla revoluce. Byla to změna vskutku šokující. Soudružka učitelka přišla s řečí, kde nám oznámila, že nastal konec doby, kdy se lhalo, a konec totality a přichází demokracie a svoboda slova, načež Lakatoš, snad ve snaze být první, kdo svobodu slova aplikuje, jí bleskurychle opáčil, že je p*ča. Toto drobné nepochopení významu svobody slova mu vyneslo další snížení známky z chování, bohužel již mimo obecně platnou stupnici, a povinnou návštěvu obou rodičů ve škole. Dorazila jen paní Lakatošová se syny Emerichem, Dežem, Dežem II., Jóžinem, Igorem, Silvestrem, Adamem a Evou, Květnovým povstáním, Dežem III. a Ištvánem, jelikož se pan Lakatoš cestou pokusil ukrást nárazník zaparkovaného autobusu, přičemž se k jeho smůle jednalo o autobus plný policistů, kteří se ještě s krvavejma očima vraceli z Václaváku. Starej Lakatoš se díky tomu dostal do invalidního důchodu, tentokrát zcela oprávněně. I tak ale naše škole přišla o vzácnou bronzovou sochu J.A.Komenského, kterou den před krádeží nalezl po několikadenní hledání soudruh pan ředitel v kotelně pod uhlím a která se stala novou trofejí místních sběrných surovin.

Jinak další podstatné změny nenastaly. Soudružce se neříkalo soudružka učitelka, ale paní učitelka, místo povinné návštěvy školy se naši romští spolustudenti stali ze dne na den soukromými podnikateli se zaměřením na kovy, autorádia a drobnou elektroniku, čehož následkem v této velmi zajímavé časové souvislosti rázem ze škol zmizely i vši i žloutenka, vznikla šikana, přišly céčka, hambaté časopisy, odešel soudruh ředitel (později vězeň číslo 87594), sovětská vlajka se definitivně stala rezervním hajzlpapírem, místo do východních jsme se snažili dostat do západních prdelí, objevilo se jisté chlupaté ovoce, které létalo lépe než mandarinka a víc to jím bolelo (kiwi – pozn. redakce), přestaly se ztrácet bačkory v šatnách a začaly se ztrácet přímo z nohou, vládu opustili přestárlí senilní důchodci a nahradili je mladší pseudohumanističtí alkoholici, do sběru putovaly učebnice ruštiny, aby za deset let byly zase znova tištěny, zrušili nám pionýra, přetřeli nástěnky z červené na bílou, přišel strejda Mekdonald a šílené krávy a odešel ruský voják, aby se za pár měsíců vrátil jako karlovarský podnikatel…

No ale řekněte, můžou mít dnešní děcka podobné vzpomínky na tak pohnutá, revoluční školní léta?:-)





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Novinky a oznámení

15.10.2016 - Do menu byla přidána nová sekce Stream, kde naleznete jak veškěré informace ohledně Fantomasmag TV, což jsou online streamy na Twitch.tv, tak i přímo online stream a chat.

Partnerské weby

Statistika

Naši fanoušci na Facebooku

Další...