Dobrý den. Jmenuji se Vendelín Bláto a byl jsem požádán, abych vás zde občas obšťastnil nějakou historkou ze svého života. Můj život je průměrně nudnej, a to že je prej v dnešním naturalistickým světě realityšou vítaný zboží. No nevím, uvidíme.

Tak snad ještě nějaké detaily. Jsem muž. Možná. Do neděle jsem byl určitě. V neděli jsem nosil tašky po stříšce – pointou bylo se vyhnout třetímu prknu. Jak to u nás in-tele-ktuálů manuálně pracujících bývá, zamyslel jsem se a průšvih byl na světě. Zapomněl jsem na to třetí prkno. Ozvalo se lupnutí a jedna má noha nebyla s to odolat zemské přitažlivosti. No dopadlo to, jak muselo.

Celej den jsem chodil jak roztoužená puberťačka po návratu z letního tábora, jen mi přirozeně chyběl ten pocit rozkoše a hlas se mi posunul o dvě oktávy vejš. Dneska už je to lepší, jsem jen o oktávu vejš a už mě balí míň chlapů. To mi připomíná ten incident se sekerkou a proč mám na zadku 20 stehů, ale o tom snad až někdy jindy.